[CNW:Counter]

část 1

Cesta studentů jazyka francouzského na GJP do pekla severní Francie

Na úvod bych začal tím, jak se vůbec stalo, že jsem se této akce účastnil. Když mi přišlo oznámení, že jsem byl přijat na gymnázium Jana Palacha na Mělníku, nepřipadalo mi ani trochu důležité, že spolu s oznámením o přijetí přišly též dva papíry, kde bylo nutné zaškrtnout specializaci (přírodní, sociální), umělecké zaměření (hudební a výtvarné) a jazyková specializace (anglický jazyk+německý nebo francouzský). První okénko, znamenající specializace se brzy ukázalo jako nedůležité, na zaškrtnutí výtvarného zaměření jsem vydělal (i přesto, že jsem svými výtvarnými díly páchal umělecké harakiri), ale zaškrtnutí francouzského jazyka se ukázalo jako krok nesprávným směrem. Nejen, že mne to nebavilo, ale neustále po celé 4 roky nade mnou visela hrozba reparátu, což předmětu na plusu nedodá. Tři roky jsem trpěl v tomto chomoutu, ale to nejhorší mělo teprve přijít. Nevím sice od kdy a koho to napadlo, ale studenti francouzského jazyka měli možnost výměnného pobytu s lycéem ve Valenciennes. Ve třetím ročníku nám oznámili, že ti nejlepší (skoro všichni) pojedou na týden k rodinám do Francie. Sice nechápu, jak jsem se mezi nejlepšími ocitl (asi to bylo tím, že nejeli jen nejhorší tři), ale byl jsem mezi nimi a čekal mne zájezd do severní Francie. Dodnes ovšem nechápu systém výběru. Mělo to být za odměnu, ale přišlo mi to jako za trest.

V den odjezdu se všichni "šťastně vyvolení" sešli před gymnáziem, nasedlo se do Karosy a jelo se. Po pěti minutách jízdy jsem zničil sedadlo tím, že jsem urval páčku s níž se dá nastavit poloha opěradla. Za dalších pět minut nahlásili, abychom neničili zařízení autobusu. Pozdě. Jinak cesta ubíhala skvěle až na to, že mne začala bolet záda. Před Rozvadovem jsem s M. Půrem začal hrát mariáš a tahle zábava nás nepřestala bavit až do večera. Kdesi v Německu se Karosa předělala na lůžkovou úpravu a tak se provalila moje účast na poškození autobusu. I přesto, že byl autobus předělán na lůžkovou úpravu se o pohodlí rozhodně nedalo mluvit, takže jsem celou noc počítal světla podél německé a posléze francouzské dálnice. Jelikož jsem neusnul, tak jsem byl svědkem menších obstrukcí na hraničním přechodu mezi Německem a Francií.

část 2