[CNW:Counter]

 

Již poněkolikáté se v okolí Mělníka pořádal každoroční závod v triatlonu. Tentokráte šlo o 12. závod Českého poháru kategorie "B" ve sprinttriatlonu, jehož trať se skládá ze 750 m plavání, 20 km na kole a 5 km běhu. Výhodou této kategorie je nesporně fakt, že se závodu mohou zúčastnit i ryzí amatéři, tedy takoví jako jsem já. Nicméně je nutné podotknout, že amatérů se mezi závodníky na startu mnoho nevyskytuje, ačkoli byly zaručené informace MF Dnes, že přijdou v počtu nemalém. Snad ošidnou vidinou úspěchu jsem se nechal zlákat i já na účast v této sportovní disciplíně. Podotýkám, že s triatlonem jsem před tím neměl pražádné zkušenosti, plavání rozhodně nepatří mezi mé oblíbené sporty a 6 let jsem se nedonutil vykonat pohyb, který se dá nazvat během. Týden před startem jsem pilně trénoval (zaplaval jsem pár bazénů na koupališti a 1x si zaběhl oněch 5 km) a 11. 8. 2002 nadešel ten den D. Původně nás, ryzí amatéry, mělo zastupovat nejméně 5-členné družstvo sportovních nadšenců z Mělníka, ale nakonec jsem se šel zaregistrovat jen já, věren své dobré pověsti člověka, který nikdy nemluví do větru.
Přibližně kolem 12. hodiny jsem se zaregistroval jako účastník závodu a vyfasoval jsem číslo 28, což v realitě znamenalo, že v depu kolem mne byli samí favorité. Přesně ve 14:00 nastal shon; začaly se dávat věci do depa II a závodníci se začali pozvolna trousit do depa I na pískovně Baraba, kde měla proběhnout plavecká část závodu. Musím přiznat, že v té chvíli mi bylo úzko a radostná předsevzetí byla v tahu. Začal jsem si nadávat do debilů, že jsem sem vůbec lezl. Když jsem dojel na pískovnu, převážná část favoritů již byla na místě. Někteří pozvolna vyklusávali (tempem, kterým já normálně sprintuju), jiní dávali dohromady kola a vyprávěli si zážitky s ironmana z předešlého dne. Při pohledu na kola v depu jsem si začal připadat totálně méněcenný. Moje kolo mezi ostatními vypadalo jako chudý příbuzný a žádná spása v podobě amatéra s nějakou plečkou nepřicházela. Během 20 minut, které chyběly do startu, jsem do sebe vpravil 0,5 l iontového nápoje, to pro lepší fyzičku.
Ve 14:40 mělo být odstartováno, ovšem někteří nedočkavci se hrnuli do vody již 5 minut před startem a pak nadávali pořadateli, že se startem otálí a oni tak ve vodě mrznout, což jim bere sílu. Já vědom si svých kvalit zůstával na břehu a do vody vlezl, až když jsem skutečně viděl, že startér co nevidět vystřelí. S výstřelem pistole se jindy poklidná hladina Baraby zčeřila a stádo nedočkavých favoritů vyrazilo kupředu. Já šetřil síly a nikam se nehnal, ovšem hlavním důvodem mého zaostávání ihned po startu bylo to, že neumím kraul a tak jsem plaval styl prsa. Šílenci vpředu pozvolna mizeli v dáli a já plaval svým tempem. Již na první bóji se kolem mne přehnaly ženy-robotky, které startovaly svůj závod o tři minuty za námi. V půli plavecké části se mi začalo zdát, že bóje nejsou ukotveny a plavou směrem ode mne. Přesto jsem hrdinně vydržel a po 17 minutách strádání vylezl z vody. Kdyby v té chvíli závod skončil, asi by to bylo fajn, jenže sem měl před sebou 20 km na kole a při výběhu do depa jsem začal cítit, že něco není v pořádku. Měl jsem neuvěřitelně ztuhlé svaly a při běhu jsem se motal. V depu bylo moje kolo již osamoceno, takže jsem neměl práci s jeho hledáním. Od chvíle, co jsem doběhl ke kolu mne začala provázet nehorázná smůla. Samozřejmě jsem si nemohl obléknout dres, takže jsem s ním aspoň půl minuty zápasil jak klaun z grotesky a ve chvíli, kdy už jsem se chystal vyrazit na silnici, mi spadl řetěz. Abych se přiznal, nejsem zrovna dvakrát zručný, takže mi jeho nasazení trvalo dvě minuty a navíc jsem se příšerně zprasil. Mezitím mi ujeli i ti lidé, se kterými jsem mohl alespoň reálně soupeřit, takže jsem absolvoval sólozávod. Již od prvních metrů na kole se ve mne začala rodit myšlenka, že s tím praštím. A v průběhu dalších kilometrů začala stále více kvasit. Kolo měla být totiž má parádní disciplína, neboť mám letos dost natrénováno, ovšem realita byla taková, že jsem před sebou nikoho neviděl a na otočce v Dolních Beřkovicích mi bylo jasné, že hned tak někoho nepředjedu. Právě v Beřkovicích jsem absolutně rezignoval na nějaké slušné umístění a dramaticky jsem zvolnil tempo, protože když už nic jiného, tak jsem chtěl alespoň závod dokončit. Při druhém výjezdu na mělnické náměstí pak přišel jediný světlý okamžik cyklistické části - v kopci jsem předjel tři lidi, kteří evidentně přecenili své síly a mleli z posledního. V kopci jsem si ještě vyslechl rady kibiců, kteří hubou kdeco, ale při lámání chleba dělají mrtvé brouky, a pak na náměstí slezl z kola s tím, že ho uložím do depa II. Moje místo bylo ovšem poněkud obsazené od těch, kteří si šetrnou manipulací s kolem příliš hlavu nelámali.
Při startu do třetí, konečně poslední disciplíny, jsem prožil další krizový okamžik. Nevěděl jsem kam mám běžet. Po chvilce váhání, která však stačila na to, abych ze sebe udělal blba, jsem se rozběhl naštěstí správným směrem. Běh byla kapitola sama o sobě. Fyzický fond už sice byl na nule, ale přesto jsem věděl, že těch 5 km uběhnu. Nijak jsem se nehnal, vždy jsem si vzpomněl na informace, že i ti nejlepší přecení síly a pak zvrací. A to jsem opravdu nechtěl. Místo běhu na doraz jsem běžel tak, abych v pravou chvíli mohl vykouzlit úsměv pro četné fotografy na trati. Takže mne ani nemrzelo, že mne na trati předběhl i závodník opačného pohlaví ve věku víceméně dětském. Ovšem aby to nevypadalo, že jsem byl úplný tragik, musím uvést, že i já mám několik skalpů v běhu. Třeba takového postaršího člověka, který zkazky o zvracení neslyšel a o jejich pravdě se přesvědčil na vlastní kůži. A pak přišel ten vrcholný okamžik opojného štěstí: přede mnou se objevil cíl. Již jen několik metrů a já zvedám ruce nad hlavu. JSEM V CÍLI !!! Vydýchání ani nebylo třeba, na trati jsem se vůbec nezadýchal. Nakonec přišel okamžik, na který jsem se těšil nejvíc. Podávání zasvěcených rozhovorů o tom, co triatlonový závod obnáší.
A má odhodlanost a výkon významně přispěl k prohlášením, že příští rok již určitě na 100 % jedu taky...

FOTOGRAFIE ZE ZÁVODU

Oficiální výsledky jsou k dispozici na adrese www.hyperlink.cz/triathlon-me

Jen pro úplnost dodávám mé výsledky:
umístění - 105. místo
čas v plavání (750 m) - 20:54
čas na kole (20 km) - 42:28
čas v běhu (5 km) - 25:27
Celkem - 1:28:49

srovnání s vítězem Štěpánem Chroustovským - 11:07; 29:51; 16:34 - celkem 57:32

Seminární práce

Šachy on-line